Vojenská akademie ve Vyškově

U Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově (VeV-VA) pokračuje základní příprava příslušníků Aktivních záloh (AZ). Šestnáct záložáků nastoupilo dne 3. ledna 2011 k 2. kurzu základní přípravy (2.KZP) Odboru výcviku VeV-VA, aby tady absolvovali šestitýdenní výcvik.

Podle slov velitele kurzu kapitána Jaroslava Janúška se však ve výcviku záloh zdaleka nejedná pouze o vojenské vystupování a znalost základních řádů, ale nedílnou součástí výcviku je i střelecká, taktická, ženijní a také chemická příprava, které probíhají jak teoreticky na učebnách tak prakticky ve výcvikovém prostoru Dědice: „Dnes ve výcviku jedeme doslova na plný plyn. Vojákům umožňujeme nahlédnout do základů vojenského umění a učíme vlastně takovou abecedu dovedností bojovníka. Tím se připravují k dalšímu rozvoji individuálních dovedností. Víte, já osobně si u našich kolegů záložáků cením zejména toho zapálení a houževnatosti, s jakou plní výcvikové úkoly. Zejména v posledních dnech, kdy se vrátilo skutečně mrazivé počasí to chtělo doopravdy zatnout zuby.“

Slova velitele Janúška se zakládají na pravdě, protože doposud se výcvik odehrával v prostorách taktických cvičišť, kde si díky počasí mohli vojáci dosyta užít zimní idylu, kterou možná v čase vánočním tak trochu postrádali. Ovšem i v těchto nelehkých podmínkách se ukázalo, že Aktivní zálohy není jen nějaké hraní si na vojáčky, ale že je to dnes systém, který je velmi funkční.

„Současné pojetí Aktivních záloh začalo vznikat v roce 1999, kdy armádní generál Jiří Šedivý, tehdejší náčelník Generálního štábu, povolal záložní vojáky na jedno z prvních dobrovolných vojenských cvičení,“ říká Janúšek a pokračuje: „Postupně potom vznikala jádra útvarů Aktivních záloh, jež začaly být systematicky  budovány od roku 2002. V jednotlivých krajích následně vznikly krajské roty, které jsou dnes určeny zejména k ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích, například při aktuální možné hrozbě teroristického útoku , či také k pomoci při živelných pohromách.“

Pro samotné vojáky je dobrovolnost jejich účasti závazkem k opravdu tvrdé práci. „Tyto dny jsou pro mě velkou zkušeností. Instruktoři nám dávají hodně zabrat, ale také nám radí a pomáhají pokud něco nezvládáme,“ říká vojín Paleček a jeho kolega Špatný jej doplňuje: „Každý od nás očekává sto dvaceti procentní výkon, ale nikdo by si neměl na nic stěžovat. Jsme zde přece na základě vlastního rozhodnutí! Výcvik je velice náročný hlavně po fyzické stránce a to nás nutí se ve volném čase věnovat vlastní fyzické kondici a vytrvalosti.“ Na tom se s muži shodují i jejich kolegyně. Podle názoru vojínky Zerzáňové je výcvik nejenom hodně náročný fyzicky, ale k tomu je prý potřeba se naučit spoustu nových věcí a dovedností a sehrát se v rámci jednotky: „Můj obdiv patří vojákům, kteří musí tohle a ještě víc zvládat fyzicky, psychicky v opravdovém boji.“

Až do 11. února 2011, kdy v prostorách Praporčického klubu složí slavnostní přísahu vojáka AČR se o vojáky Aktivních záloh starají zkušení profesionálové z Odboru výcviku, instruktoři nadrotmistr Pavel Hanák a rotmistři Jan Lepší, Martin Hejda a Petr Nerada. Po slavnostním vyřazení se příslušníci AZ vrátí zpět do svých zaměstnání a k vojenskému životu se budou opět vracet v pravidelných cvičeních.

Text: kapitán Pavel Kočvara, tiskový a informační důstojník VeV-VA
Foto: archív 2.KZP