Vojenská akademie ve Vyškově

V pátek 24. května jsme se vydali s Klubem vojenských důchodců Vyškov, posíleným také o  desítky členů z Akademie 3. věku, tedy i mimo vyškovských, do vojenského výcvikového prostoru Březina. Naším cílem byly Plavby 2013, v rámci kterých právě cvičilo 26 řidičů  Praporu zabezpečení Vyškov pod vedením zástupce velitele tohoto útvaru a to majora Radoslava Marečka.

A přijíždíme právě včas. Na hladině již vidíme plovoucí vozidlo a díky našemu průvodci, poručíkovi Martinu Kořínkovi, příslušníkovi Praporu zabezpečení Vyškov, který vykonává v rámci Plaveb 2013 velmi důležitou roli a to zástupce velitele Záchranné a vyprošťovací služby, dostáváme okamžitý komentář: „Dnes zde cvičíme na čtyřech druzích těžké techniky a to jak kolové tak pásové, ve vodě se tedy postupně objeví kromě právě plovoucího pásového bojového vozidla pěchoty (BVP), také obojživelné kolové obrněné průzkumné vozidlo (BRDM), pásový obrněný transportér MT-LB a také nejnovější technika tohoto typu a to kolové bojové vozidlo pěchoty PANDUR, přičemž všechna tato vozidla jsou obojživelná, mají schopnost plavat na hladině, tedy přemisťovat se i ve vodě svoji vlastní silou, … pro lepší orientaci jsou jednotlivá vozidla označena různobarevnými praporky…“ 

Ve vodě mezitím překonává další z mnoha překážek bojové vozidlo pěchoty (BVP), ve kterém je kromě řidiče také velitel vozidla, oba v neustálém spojení s řídícím plaveb majorem Marečkem.  A právě role velitele vozidla je zde neméně důležitá. Při vjezdu do vody musí totiž každé vozidlo zvednout tzv.“vlnolamy“ a u některých typů techniky jako je BVP či PANDUR, má poté řidič velmi omezený výhled. A v tom případě řídí jeho činnost z otevřené věže právě velitel.

Řidič, který musí být schopen zvládnout při své jízdě, respektive “plavbě“ hned několik kritérií, v rámci kterých je hodnocen, to nemá tedy vůbec jednoduché, často závisí právě na navigaci svého velitele. „ Hodnotí se způsob vjezdu do vody, dodržení trasy, způsob projetí překážkami (vyznačených bójkami), jako jsou zatáčka, slalom, či „garáž“, tedy včetně zastavení vozidla a náročného couvání,… čas, ale i plynulost jízdy a také výjezd z vody a samozřejmě to nejdůležitější a tím je bezpečnost, přičemž ve vodě jsou vždy současně dvě vozidla“, vysvětluje poručík Kořínek.

Veškeré, naprosto koordinované dění, budí u návštěvníků velký obdiv a především respekt a nasnadě jsou i jejich obavy.“Je výcvik bezpečný? Nemůže se nic stát?“ nejčastější otázka z řad pátečních přihlížejících, na kterou odpovídá opět poručík Kořínek: „Bezpečnost takovéhoto výcviku je zde hned několikrát jištěna.“Než se vozidla vůbec dostanou do vody, jsou nejprve přímo ve zde vybudovaném parku techniky několikrát za sebou technicky kontrolována, s důrazem na jejich těsnost. Vyjet z parku mohou skutečně až po důsledné kontrole, přičemž do samotné vody je nepustí dřív, než dostanou signál a to žlutým praporkem, znamenajícím, že mají vysunuté komíny a „vlnolamy“. A ještě při samotném vjetí vozidla do vody musí ihned jeho velitel signalizovat a to rovněž žlutým praporkem, že je vše pořádku…“

A kdyby nebylo? „Pokud by se cokoliv na vodě stalo, jsme schopni okamžitě zareagovat. Přímo na molu drží neustálou pohotovost členové záchranné skupiny v motorových člunech, ve kterých jsou připraveni jak technici, tak potápěči a samozřejmě zdravotníci a v parku techniky je zase neustále připravena vyprošťovací skupina s technikou, včetně záložní. Máme k dispozici vyprošťovací vozidla PTS-10 a BVP-2 a také jeřáb  Tedy vše máme nejen jištěno, ale rovněž několikrát zálohováno. V případě jakékoliv zásahu je vždy na první místě záchrana osob, které jsme schopni do necelých dvou minut s poskytnutím první pomoci dostat na břeh a poté transportovat sanitkou do nemocnice a poté záchrana techniky, kterou jsme rovněž schopni velmi rychle dostat na břeh. V rámci nácviků jsme se pohybovali v čase kolem 5 minut.“

A jaké nároky jsou kladeny při takovémto výcviku na samotné řidiče? „ Než jsme šli s technikou dnes do vody, museli jsme absolvovat mnoho měsíců, jak teoretické, tak praktické přípravy na „suchu“, tedy na trenažérech, v parku techniky, cvičišti v řízení vozidel, ale i ve vodě, tedy konkrétně v bazénu, protože to už není jen o řidičských  schopnostech. Pokud by došlo k nějakému problému, musíme být také schopni uplavat 100 metrů, respektive minimálně 50 metrů s vestou, která je povinnou výbavou při takovémto výcviku a také vydržet minimálně 30 vteřin pod vodou“ říkají řidiči praporu zabezpečení četaři Toman a Mazel, přičemž pro oba je to dnes naprostá premiéra a jak oba shodně potvrzují, svou roli zde sehrává také psychika, zákonitě spojená s obavami že “ poprvé člověk nikdy neví do čeho jde“..., přičemž se vystřídají jak v roli řidiče tak velitele“

Svůj úkol splnili a jak nám řekla jedna z návštěvnic až z dalekého Frýdlantu: “vstávala jsem už v půl čtvrté ráno a nelituji toho, skláním se před uměním vašich vojáků….  Vyškovští řidiči si mohou oddechnout. Plavby 2013 mají za sebou, ale praporu zabezpečení tím nic nekončí, až do 14. června bude zajišťovat kompletní servis v rámci stejného výcviku dalších jednotek AČR. Tento týden to bude početná 7. mechanizovaná brigáda.

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA
Foto: Vladimír Bezděk