Vojenská akademie ve Vyškově

Stalo se již tradicí, že každým rokem otevírá své brány veřejnosti a to na jediný den v roce, také vyškovská posádka. A děje se tak vždy v rámci oslav Dne dětí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, byť deštivé a na závěr května velmi chladné počasí, vyškovským vše pořádně zdramatizovalo.

Ale jak se hned v osm hodin ráno ukázalo, ani déšť či zima nedokázali odradit od možnosti podívat se do centra armádního výcviku. Areál kasáren Dědice tak postupně zaplnila vybavena pláštěnkami a deštníky více než tisícovka dětí a další desítky dospělých, kteří se mezi vojáky vydali nejen z vyškovského okolí, ale i dalších míst jako jsou Rousínov, Brno, Blansko, Domanín, Šternberk či Svitavy. A samozřejmě nepřející počasí neodradilo ani organizátory.  Déšť, nedéšť, zima, nezima. Představili kompletní nabitý čtyřhodinový program.

„Že jsou návštěvníci  skutečně v centru  celoarmádního vzdělávání  a  výcviku se přesvědčili nejen ukázkami ručních zbraní, včetně nejnovějších, jako jsou pistole Phantom i útočné pušky Bren, ale také prohlídkou desítek typů techniky  vzdušných i pozemních sil AČR, včetně nejmodernějších zástupců  těžké obrněné techniky, jako je Pandur, Dingo či Iveco. Z blízka viděli výstroj bojovníka, spojovací, ale i zdravotnickou techniku. Samozřejmě nezůstalo jen u koukání. Vše bylo možné, si  pod odborným výkladem příslušníků Velitelství výcviku – Vojenské akademie, ale také Praporu zabezpečení Vyškov, Odborné školy vojenské policie či posádkové ošetřovny, osahat a něco i  vyzkoušet, přičemž největší zájem dětí byl o střelbu ze vzduchovky a samopalu,“ říká jeden z jeho dlouholetých organizátorů, správce posádky Vyškov kapitán Karel Polínek. 

„Tím však výčet Dětského dne samozřejmě nekončí. Program opět zpestřili také příslušníci Policie ČR, když zde představili rovněž své povolání, techniku, ale i výcvik psů a dokonce koní. Ten, avizovaný na půl desátou, s velkým zájmem někteří netrpělivě očekávali již půl hodiny dopředu, jen aby něco tak výjimečného nepropásli.  Děti si ještě mohly také zasoutěžit  a některé z  těch nejmenších, vyzkoušely také  špetku klaunovského umění“ dodává kapitán Polínek.
Úderem dvanácté hodiny se brána pro veřejnost zase na rok uzavřela, ale kdoví, třeba některý z těch dnešních dospívajících, či již dospělých návštěvníků a návštěvnic, jí za nedlouho projde jako budoucí nový příslušník naší armády, včetně jejich aktivních záloh.

Kasárna Dědice se vrátila do běžného výcvikového života, ale co vojáky zahřálo na duši a zůstává nadlouho v jejich srdcích, je především čas, který tak mohli strávit se svými blízkými, tvořenými více než dvoustovkou dětí vyškovských příslušníků, mnohdy v doprovodu maminek, babiček, dědečků a také dalšími dětmi, včetně postižených. Zvláště, pokud bylo jeho součástí, zásluhou příslušníků Praporu zabezpečení, také předávání potřebných věcí a hraček, nakoupených z finanční sbírky uspořádané Římskokatolickou farností Krásenko, na které se právě příslušníci Praporu zabezpečení z velké části podíleli. Takto vypomohli hned  dvěma dětským domovům a také Azylovému domu pro ženy a matky v tísni.        

A že si přišli na své i dospěli, svědčí následující slova z jedné návštěvnic již důchodové věku, která neváhala přijet až z dalekého Frýdlantu: "Dnes jsem byla jako ve filmu.Všechno jsem poprvé viděla tak zblízka, nikdy jsem netušila, že třeba vojenský vrtulník je tak veliký..., jsem plná nádherných nepopsatelných zážitků z překrásné podívané. S radostí jsem se přijela podívat na něco co se mi nikdy ještě nepodařilo vidět." 

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA
Foto: Hana Jurčová