Vojenská akademie ve Vyškově

Po týdenní dřině v elitním kurzu Komando odpadla pouze čtvrtina účastníků. Drží se i jedna žena. „Je to dáno hlavně změnou přístupu. Naším cílem není účastníky fyzicky zničit, ale něco je naučit,“ říká velitel nadporučík Jan Pěnička.

O tom svědčí fakt, že cvičící strávili pracovní týden převážně v učebně, kde do nich instruktoři „hustili“ bojové drily a další důležité vědomosti pro přežití v boji. Koncem týdne pak kurzantům přituhlo. Vyrazili si všechno vyzkoušet v praxi.

„V pátek večer byl vydán bojový rozkaz a do půlnoci vyrazila všechna družstva do terénu,“ prozradil velitel.

Vojáci strávili noc pochodem, v pohybu byli asi deset hodin v kuse. Během této doby pozorovali terén, přesouvali se na pozorovací stanoviště a také na shromaždiště před plánovanou bojovou akcí – přepadením budovy. To vše jen s minimem spánku a s plnou polní na zádech.

„Během prvního týdne se mezi vojáky utvořil silný kolektivní duch a hodně spolupracují, těžké chvíle zvládají velmi dobře. Zbyli tu už jen ti, kteří jsou odhodláni kurz dokončit a pokud někdo další odpadne, většinou je to kvůli zranění. Pokud jste totiž měli před nástupem na Komando nějaký zdravotní problém, počítejte s tím, že tady se vrátí,“ rozebíral situaci psycholog kapitán Jan Vacek.

Dělostřelci útočili ze soboty na neděli

Po probdělé noci v lese bojovníky čekal kontakt s nepřítelem. Byli nastřeleni nepřátelskými dělostřelci, což znamenalo urychleně si sbalit věci a vyklidit působiště. Několik cvičících si nestihlo sbalit věci a přišlo o spacáky. A to je před nimi ještě další noc venku. Do srubového tábora se totiž vrací až v pondělí odpoledne. Po útoku se družstva rozeběhla do všech stran a následně se sešla na domluveném místě. To už bylo šest hodin ráno a spánkový deficit byl zase o něco větší.

„Spánek nám všem hrozně chybí, to přepočítávání času, kolik nám ještě zbývá na spánek, je hrozné. Celou noc plánujeme, pak si stihnu lehnout na dvě hodiny a už je ráno. Vstávat je tady nejtěžší,“ prozradil účastník s číslem 13.

V neděli se bojovalo o budovu

Vrchol víkendové akce bylo nedělní přepadení budovy, kde se cvičící i instruktoři postavili proti sobě. „Šlo o to, aby kluci pochopili záměr přepadu. Bylo to poprvé, kdy se všechna tři družstva spojila v četu a měla pracovat společně,“ dodal jeden z instruktorů. Vyzkoušet si fungování ve větším celku než je devítičlenná skupina nebylo vůbec jednoduché a kurzanti chybovali. „Hlavně v tom, že k objektu šli hrozně pomalu, chyběla jim agrese a nebyli secvičení,“ řekl velitel.

„Musíme s nimi pilovat zásady vstupu do budov a prohledávání osob, které tam najdou. Instruktoři měli po kapsách afghánské pasy, nikdo z nich o něj nepřišel,“ dodal.

Ještě nás zbývá 26

„Je tady naprosto skvělá parta, kluci mě berou úplně v pohodě a já jsem vděčná za každý den, který tu ještě vydržím,“ usmála se jediná žena, která se v Komandu ještě drží. Dana je čerstvě dostudovaná vysokoškolačka, která působí ve Strakonicích u protiletadlové brigády.

Tuhle ženu a její pětadvacítku kolegů čekají ještě dva nabité týdny. Naplánovaná je operace „Vyhledej a znič“, „Násilný přechod vodního toku“ a „Letové úsilí. „Nás jako instruktory nejvíc s baví komplexní výcvik, protože se taky podíváme do terénu,“ usmál se zástupce velitele nadrotmistr Martin Fleischman.

Během následujících dnů budou další lidé odpadat, ať už kvůli ztrátě motivace nebo kvůli zranění. Do cíle jich podle slov velitele dojde maximálně polovina. „Kdo nakonec získá nášivku, která ho zařadí mezi instruktory Komanda, zatím nevíme. Mám už ale žhavé kandidáty, hodně se mi líbí tři až čtyři lidi,“ řekl velitel Pěnička.

Text a foto: Kateřina Lang
Video: zdroj www.army.cz