Vojenská akademie ve Vyškově

Je středa, konec dubna a z devětatřiceti vojáků, kteří nastoupili do kurzu Komando, jich zbyla jen polovina.

Mají za sebou tři týdny fyzické i psychické zátěže. Sáhli si na dno sil, poznali své hranice a naučili se být „lepšími vojáky“. Poslední čtyři dny strávili účastníci opět mimo srubový tábor a opět doslova „potili krev“.

Instruktoři vojáky nešetřili ani na závěr

Jedním z posledních úkolů byl zásah proti teroristické skupině. Likvidace tří vozidel s podezřelou posádkou, odebrání zbraní, dokladů a následné zničení aut, to byl ve zkratce obsah zásahu. „Chtěli jsme se podívat, co se v kurzu všechno naučili a jestli zvládají základní taktiku,“ vysvětlil velitel.

Před cestou do tábora museli ještě překonat vodní překážku, což v praxi znamená, přebrodit se po pás v ledové vodě. Když byla polovina lidí v rybníku, začal nástřel. Strhla se divoká přestřelka a mokří vojáci museli opět zasahovat proti ostřelovačům. Bojovali s nimi nakonec celé odpoledne. „Instruktoři je takto tlačili směrem ke srubovému táboru. Účelem bylo přivézt cvičící kolem osmé večer, tma měla dodat závěru tu pravou atmosféru,“ prozradil velitel Hynek Pavlačka.

I když byla únava vidět na první pohled, před cílem to nikdo nehodlal vzdát. Za základně se mezitím připravovali instruktoři na finálový večer, kdy přivítají cvičící „doma“. „Rozsvítíme louče a bude hrát muzika. Na tohle nesmí nikdy zapomenout. Dokázali projít neskutečně náročným kurzem a my jsme na ně hrdí,“ řekl jeden z instruktorů.

S kládou na rameni a písní na rtech

Venku se pomalu setmělo a před vojáky byla cílová rovinka. Ani po té se neproběhli nalehko. Instruktoři jim připravili klády, které si po družstvech naložili na ramena a dali se do klusu. Pravý adrenalin začal, když je při běhu začali hecovat otázkami „Kdo jsme? Komando!“. Tohle se nedá popsat, to se musí prožít.

Všech 18 lidí nakonec doběhlo do tábora a z posledních sil zvládlo 10 kliků. K zemi šli i všichni instruktoři a velitel. „Teď jste ti nejlepší z nejlepších. Jste Komando a my jsme hrdí na to, co jste zde předvedli. Gratulujeme,“ tahle slova zazněla z úst velitele a instruktorů, kteří se na výcviku podíleli.

„Nejvíc se těším na svojí holku až mi upeče moje oblíbený koláče,“ vtipkoval jeden ze cvičících. Dana, nadporučice ze strakonické brigády, která také došla do cíle, si zase stýskala po ovoci. „Hned jak přijedu domů, tak vykoupím zeleninu, té tady byl hrozný nedostatek,“ smála se.

Do cíle tedy letos došlo 17 mužů a jedna žena. Pomyslné protržení cílové pásky však neznamená automatické získání elitní nášivky. Pro tu si půjdou jen ti nejlepší.

Text a foto: Kateřina Lang