Komando ve Francouzské Guyaně

Francouzská Guyana … tento pojem, a to především díky přívlastku „Francouzská“, vyvolává v mnoha lidech představu luxusní dovolené, která je naplněna vidinou cyklostezek v kraji rozkvetlých levandulí a pohodového večerního posezení u lahve dobrého vína. Opak byl však v našem případě pravdou. Levandulová pole vystřídala neprostupná džungle s bahnitým terénem a rozvodněnou řekou a místo klidného večerního posezení na nás čekalo občerstvení v podobě jedovatých hadů, námi ulovených ryb a konzervovaných potravin. To vše doplněné minimem spánku okolo 3 hodin denně v houpací síti, která se vás snaží ochránit před dotěrným hmyzem, obřími brouky a jedovatými hady.

Vše začalo v březnu telefonátem od mého nadřízeného, který mi oznámil, že v měsíci květnu odjíždím jako velitel čety do Francouzské Guyany na třítýdenní kurz International Jungle Warfare course (stáž Combat 2019) vedený 3. pěším plukem Cizinecké legie. Následující týdny byly poměrně hektické a věci nabraly rychlý spád. Dle instrukcí jsem odjel do ÚVN v Praze na první očkování, jež bylo nezbytné pro cestu do zmiňované lokality. Posléze se mi do rukou dostává informační zpráva, ve které se seznamuji s klimatickými podmínkami panujícími v dané zemi, s náplní celého kurzu a jeho časovým harmonogramem, s dosti dlouhým seznamem materiálu, jenž mám mít s sebou, a v nespolední řadě i se jmény účastníků celého kurzu, resp. s celou mojí novou četou (20 VZP včetně mě). Ta se skládala především z instruktorů komanda, ale i střelecké, základní a kariérní přípravy z Vojenské akademie Vyškov a také ze dvou příslušníků 43. výsadkového praporu z Chrudimi. Po vyřešení posledních drobností ohledně kurzu již sedím s celou četou v autobuse a vyrážíme směr Vídeň, odkud odlétáme za novými zážitky.

Po příletu do Francouzské Guyany, resp. na letiště v Cayenne, jsem musel dát za pravdu všem informacím o místním podnebí, neb vlhkost, která se pohybovala téměř okolo 80 %, byla opravdu znát a nejenom na mně se tahle změna počasí projevila. Cestou z letiště, kde nás vyzvedli již příslušníci cizinecké legie a odváželi místním autobusem na základnu v Kourou, jsme v průměru každý vypili asi 2 litry vody. První tři dny pobytu byly vyčleněné na naši aklimatizaci, v rámci kterých jsme se pomalu začali připravovat na výcvik. Osvojili jsme si používání útočné pušky Famas, kterou jsme během výcviku měli neustále u sebe, dovybavili jsme se potřebným materiálem, jenž je typický pro výcvik v džungli a absolvovali vstupní přezkoušení z plaveckých dovedností. Test probíhal v polní ústroji v místním bazénu, kde jsme kromě klasického plavání museli překonávat různé vodní překážky a podplavávat uměle vytvořené nástrahy, se kterými bychom se při výcviku mohli setkat v terénu. Celé přezkoušení bylo důležité především pro instruktory pověřenými vedením daného kurzu k jejich dokonalému přehledu o zdatných či méně zdatných plavcích.

Po třídenní aklimatizaci jsme byli převezeni do výcvikového střediska (CEFE), kam jsme jeli s pocitem, že budeme absolvovat podle časového harmonogramu ještě jednu noc v relativním suchu (vzhledem k počasí). Jaké však bylo překvapení, když jsme dojeli na místo a po rychlém uložení batožiny vyrazili na výcvik, ze kterého jsme se na základnu vrátili až za pět dní. Během této doby jsme procházeli základním kurzem, kdy jsme se seznamovali s místní faunou, flórou a hlavními zásadami pohybu v tomto prostředí. Velice důležitou součástí výcviku byla topografie, neb jak jsme si mohli sami vyzkoušet, pohyb v džungli je zcela nesrovnatelný s pohybem v našich lesích a splnění úkolu, které spočívalo v překonání úseku v délce 800 metrů neprostupnou džunglí, nám i s moderními navigačními prostředky trvalo 5 hodin. Samozřejmě je nutno podotknout, že v době plnění daného úkolu přišel příliv a hladina jindy mělkých potůčků a řek stoupla během přesunu o tři metry. Náročnost terénu se ukázala i při dalším úkolu, kdy jsme měli v těchto tíživých podmínkách džungle nacvičit odsun zraněného. Zraněného jsme z důvodu velmi špatně prostupného terénu byli nuceni upevnit do houpací sítě a tu následně přivázat ke kládě a odnést na ramenou. Při tomto transportu došlo u jednoho nosiče k uklouznutí a následoval nekontrolovaný pád ze srázu okolo 20 metrů. Každému v té chvíli zatrnulo, ale vše dobře dopadlo a kromě několika lehkých odřenin a bolesti hlavy mohl i nadále v celém kurzu pokračovat. Na konci tohoto pětidenního kurzu jsme byli všichni odvezeni na základnu ke zdravotnímu vyšetření, a to zejména z důvodu podezření na výskyt neštovic u jednoho příslušníka čety. Zmíněné onemocnění se nepotvrdilo, ale dotyčný příslušník musel zůstat po dobu třech dní pod zdravotnickým dohledem. Diagnóza však naštěstí zněla: tzv. vyrážka z tepla neboli potničky.

Po této krátké časové pauze jsme plynule přešli do druhé části našeho výcviku. To byl třídenní kurz přežití v místních podmínkách. S sebou jsme měli pouze mačetu, čutoru a věci na rybaření a museli jsme plnit různé úkoly, jako bylo stavění přístřešků, stavba voru pro překonání řeky, rozdělávání ohně a v neposlední řadě obstarání potravy, která se musela připravit do stavu, kdy se dá bez problémů konzumovat. Jelikož jsme fungovali jako tým, bylo potřeba také rozdělit funkce. Někdo šel zkusit štěstí při lovu ryb, jiní měli za úkol obstarat potravu v pralese a další měli na starosti rozdělání ohně a postavení přístřešků. Nakonec se k ohni doneslo asi dvacet kousků ryb, pět vajec, jeden menší rejnok a metrový had. Po příchodu instruktorů jsme se dozvěděli, že had byl prudce jedovatý, ale jelikož jsme useknutou hlavu nekonzumovali, tak nám žádné nebezpečí nehrozilo. Celý kurz přežití byl velice fyzicky náročný, neboť kácení stromů na stavbu vorů pomocí mačet nebyla zrovna nejlehčí práce a tím pádem nám energie rychle ubývala.

Pětidenní kurz „Combat“, který následoval hned po ukončení předešlé etapy, a to bez odpočinku, byl specifický v tom, že jsme všechny získané dovednosti během uplynulých dní obohatili o taktickou přípravu. Takže už tak náročný pobyt v atypických podmínkách pralesa nám byl ještě ztížen používáním taktických signálů, kdy se z obyčejného přesunu stal taktický přesun v družstvu a posléze i v četě. Taktéž jsme museli reagovat na různé bojové kontakty ze strany instruktorů, kdy nám byla daná situace ještě okořeněna přírůstkem zraněných vojáků. Samozřejmostí bylo provádění přepadů a léček. Avšak zde musím konstatovat, že všechny výše zmíněné taktické akce pro nás nebyly žádnou novinkou, neb celá četa a především vojáci na funkci instruktorů komanda se tímto tématem zabývají téměř každý den a v podstatě je to jejich denní chleba a náplň jejich práce. Velice zajímavé pro nás bylo učivo taktické přípravy ve vodním prostředí, resp. taktický přesun na člunech, protože v našich podmínkách se tento úsek taktické přípravy téměř necvičí. K tomu samozřejmě patří i výsadek ze člunu, provedení léčky na čluny a také střelba z útočné pušky Famas během plavby. Obecně je taktika v džungli jednoduchá, ale velice účinná. Potěšující pro nás byla zpětná vazba od instruktorů, neboť byli velmi spokojeni s naší úrovní výcviku ve střelecké a taktické přípravě, ba dokonce jsme byli lépe připraveni, než se od nás očekávalo.

Poslední etapa celého kurzu se skládala ze všeho, co jsme doposud cvičili. Jako velitel čety mohu za sebe i za svého zástupce říci, že to bylo období neustálého plánování a provádění bojových operací, a to bez možnosti odpočinku. Jakmile jeden taktický přepad skončil, plynule se navazovalo dalším úkolem. Celý tento komplexní výcvik trval dva dny a byl ukončen přesunem raněného na základnu.

Závěrem je třeba ještě dodat, že po celou dobu výcviku jsme se pohybovali v tak vlhkém prostředí, že všechno naše oblečení i hmotnost nošené batožiny se vždy zdvojnásobila a my jsme se cítili pořád jako ve sprše. Většině z nás se nevyhnuly drobnější zdravotní komplikace například v podobě řezných ran, kožních otoků od bodnutí místního hmyzu, apod., které se po celou dobu kurzu pořád zhoršovaly. Nakonec mohu konstatovat, že během vyhodnocení kurzu jsme byli ze strany cizinecké legie chváleni. S naším výkonem byli nad míru spokojeni. Celý kurz skončil pro 19 účastníků kurzu úspěšně a na slavnostním nástupu byli zaslouženě odměněni odznakem „Combat“. Jen jeden účastník kurzu bohužel celý výcvik nedokončil, a to z důvodu zdravotního omezení. I přes tuto skutečnost je třeba dodat, že celá tato náročná třítýdenní akce byla přínosná a kurz byl na velice vysoké úrovni. Tímto bych chtěl poděkovat nejenom instruktorům kurzu, kteří nás po celou dobu vedli a předávali své zkušenosti, ale i celé své četě, ze které se stala velice dobrá parta, spolupracující za každé situace a v neposlední řadě i přiděleným tlumočníkům, bez jejichž jazykových dovedností bychom se v některých okamžicích jen těžko domlouvali.

Autor: npor. Jakub Novák, VeV-VA