60 řidičů AČR soutěžilo ve Vyškově o toho absolutně nejlepšího. Letošní vítěz je z Bučovic

60 řidičů AČR soutěžilo ve Vyškově o toho absolutně nejlepšího roku 2019. Letošní vítěz je z Bučovic

Ve dnech 17. až 19. září 2019 probíhala v posádce Vyškov a na speciálních řidičských cvičištích Vojenského výcvikového prostoru Březina celoarmádní profesní soutěž „Nejlepší řidič AČR“.

Již 5. ročník této soutěže pořádalo pod záštitou náčelníka Generálního štábu AČR Centrum dopravní výchovy Velitelství výcviku-Vojenské akademie (VeV-VA) a soutěžící již tradičně museli předvést nejen své řidičské umění, ale v mnoha případech prokázat znalosti, dovednosti, psychickou i fyzickou odolnost v řadě soutěžních disciplín. Těmi byly: Test, praktická údržba, nakládání na železniční vůz, zdravotnická příprava, jízda terénem, omezený průchod, manévrování vozidlem ve stísněném prostoru, podélné parkování či slalom.

Soutěžící byli rozdělení do kategorií dle jednotlivých typů techniky; Land Rover Defender 90, UAZ 459, Tatra T-810, Tatra T-815, Pandur II a BVP 2. Velkou motivací pro co nejvyšší bodový zisk soutěžících ve svých kategoriích byla právě možnost utkat se o titul Nejlepší řidič AČR v závěrečné disciplíně, kterou bylo, tak jako v předešlých ročnících, Superfinále. Do něj se totiž kvalifikují vždy jen vítězové jednotlivých kategorií.

Hned 4 soutěžní kategorie ovládli dělostřelci

Do Superfinále postoupili 4 řidiči 13. dělostřeleckého pluku: četař Václav Justych (UAZ 469), četař Michal Šamšula (T-810), četař David Žáček (T-815), četař Jakub Nykodým (BVP 2) a dále pak desátník Petr Ridl z 41. mechanizovaného praporu (PANDUR II) a četař Ondřej Špaček ze 74. lehkého motorizovaného praporu (LRD). Rozdíly mezi řidiči byly v některých případech skutečně minimální. A o vítězství posledně jmenovaného četaře Špačka dokonce rozhodl nižší počet penalizací, protože měl absolutně stejný čas s druhým v pořadí.

Superfinále aneb 6 adeptů na 3 stupně vítězů

Jejich společná závěrečná disciplína se uskutečnila ve čtvrtek 19. září v dopoledních hodinách v prostorách nástupiště „B“ kasáren Dědice, a to za účasti diváků i z řad hostů. Všichni soutěžící zde usedli do osobního vozu Škoda Fabia a museli prokázat své umění ve vytýčeném prostoru překonáním řady překážek na čas. A bylo to velmi vyrovnané, neboť řidiči na 3. i 2. místě absolvovali poslední disciplínu v naprosto shodném čase, a tak o jejich pořadí opět rozhodoval počet penalizací. Těch měl více četař Jakub Nykodým z 13. dělostřeleckého pluku Jince, který tak obsadil bronzový stupínek před desátníkem Petrem Ridlem z 41. mechanizovaného praporu Žatec, přičemž absolutním vítězem se stal a titul Nejlepšího řidiče AČR pro rok 2019 získal četař Ondřej Špaček ze 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice. Ten si tak odvezl i putovní pohár náčelníka Generálního štábu a dárkový balíček věnovaný Vojenským klubem Vyškov.

„Organizování celoarmádní profesní soutěže o nejlepšího řidiče AČR se stalo v naší posádce již tradicí a naším cílem je připravovat každý ročník kvalitní, zajímavou, obtížnou,“ řekl v závěru soutěže, která se pořádá v každý lichý rok, velitel VeV-VA brigádní generál Radek Hasala, přičemž kvitoval nejen vysokou účast a profesionalitu účastníků, ale také start jedné ženy, když mimo jiné zmínil: „Řidičky-profesionálky se staly již nedílnou součástí naší armády, kdy právě tyto pozice jich zastává v současné době nemálo.“

Dále přinášíme Rozhovor redakce army.cz s nejlepším řidičem četařem Ondřejem Špačkem:

Jak se vám řídila? A nebyl jste například oproti řidiči Panduru ve výhodě, když je vaším pracovním vozem Land Rover Defender?

To si nemyslím. Spíš naopak. Když někdo umí manévrovat s Pandurem nebo Tatrou, s menším autem je to pro něj jednodušší. Fabie byla pro finále zvolená dobře – osobním autem dojíždíme do práce všichni, takže podmínky nikoho nezvýhodňovaly.

Jaký je to pocit, být nejlepším řidičem v Armádě ČR?

Asi mi to zatím moc nedochází. Určitě to ale není špatný pocit. Když o vás někdo řekne, že jste v něčem nejlepší, každého to potěší. Aspoň teď můžu chlapům na korbě, když si budou stěžovat, říct, že lepšího neseženou.

Pokolikáté jste se účastnil a jak byste zhodnotil disciplíny? Překvapila vás některá, a pokud ano, čím?

Soutěže jsem se zúčastnil poprvé. Myslím si, že disciplíny byly zvoleny dobře – tak, aby prověřily všechny schopnosti a dovednosti, které by měl vojenský řidič mít. U některých bych možná trochu přidal na obtížnosti.

Překvapila mě jízda terénem. Ne, že bych ji nečekal, ale trochu mě zaskočil tenisový míček, který byl v tubě připevněné k přednímu rámu. Skoro celou jízdu jsem ho hypnoticky sledoval, aby nevypadl, že jsem skoro až zapomněl závodit…

Bylo v soutěži něco, v čem jste jako řidič tápal a nevěděl si rady?

Nebylo. To bych pak přece nemohl vyhrát.

Jak dlouho pracujete v armádě jako řidič a co vás na práci baví?

Řidičem v armádě jsem čtyři roky. Kolem aut se ale pohybuji už od zhruba pěti let, obecně mě baví nejen auta, ale technika jako taková. U armády se navíc dostanu k úplně jiným druhům vozidel a aspoň na našem útvaru a 3. pěší rotě převažuje jízda v terénu, což si v civilu člověk nemá moc možnost vyzkoušet. A to mě baví asi nejvíc, jízda v terénu.

Která vozidla jste během své kariéry řídil a jaké vás nejvíc oslovilo?

Začínal jsem na Tatře 810 a Land Roveru Defender 110 SOFT TOP, nejvíc jsem toho ale najezdil s LOV Iveco. Měl jsem možnost vyzkoušet si jízdu v International MaxxPro MRAP a HMMWV.

Nejvíc mě určitě bavilo Iveco. Jednak proto, že jsem s ním najezdil nejvíc, ale také pro jeho jízdní vlastnosti v terénu. Vím, že se mnou možná nebudou všichni souhlasit, ale myslím si, že když to člověk trochu umí, tak vyjede fakt hodně.

O četaři Ondřeji Špačkovi:

  • V Armádě ČR je od roku 2015.
  • Slouží u 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice.
  • V roce 2016/2017 byl příslušníkem 7. strážní roty BAF v Afghánistánu, kde působil jako operátor.
  • Je mu 31 let, civilní řidičský průkaz vlastní 13 let.
  • Zájem o armádu v něm vzbudil strýc, který je plukovníkem slovenské armády.

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Foto: Hana Jurčová, CKIT VeV-VA, Petr Hrušecký, CDV

 

Vydal/a: 
Monika Nováková (20. Září 2019)