Aktivní a dobrovolné zálohy poprvé společně cvičí

Ve Vyškově v těchto dnech probíhá výcvik budoucích vojáků aktivní zálohy a dobrovolných záloh. Je po páté hodině ráno, venku je ještě tma, ale ve vyškovských kasárnách už nastupují vojáci. Budoucí příslušníci aktivní zálohy a účastníci historicky prvního dobrovolného cvičení jsou připraveni zahájit další den výcviku.

Jsou tu už 14 dní a mají za sebou jednu třetinu. V den nástupu jich bylo dohromady 70, dnes tu stojí 59 osob odhodlaných dokončit kurz základní přípravy, který pořádá Velitelství výcviku-Vojenská akademie Vyškov. Každý den jsou díky svému přesvědčení a skvělé práci instruktorů a velitelů o krok blíže cíli.

Pravidelně běháte? V kanadách vám to nepomůže

První na pořadu dne je rozcvička. Svižným tempem běží na hřiště, kde se po protažení věnují aktivitám, které jim pomohou v rozvoji síly a vytrvalosti. Všichni cvičící se shodují, že ačkoliv se snažili před zahájením kurzu trénovat fyzičku, nestačilo to. „V posilovně a během v pohodlných odpružených teniskách přesun v kanadách mnohdy v blátě a s těžkou nepohodlnou velkou polní na zádech prostě nenatrénujete,“ vysvětluje jeden z příslušníků aktivní zálohy a s úsměvem dodává: „Ale je pravda, že to, co mi první den při rozcvičce přišlo zcela nemožné, jsem dnes už zvládl téměř bez problémů.“

Dnešek je však trochu odlišný od ostatních. Po dvou týdnech strávených převážně v učebnách, kdy se věnovali především základním řádům, vojenským hodnostem, pořadové přípravě, teoretickým základům střelecké, taktické, ženijní, zdravotní a spojovací přípravy, se konečně dostávají do terénu. „Tyto dva dny jsou pro nás přípravou na komplexní polní výcvik, kterým si všichni „naostro“ projdou v pátém týdnu základní přípravy,“ upřesňuje velitel roty a dodává: „Na vojáky čeká nejen první velký výcvik venku, ale zároveň i první spánek pod otevřeným nebem.“

Víte, co znamená vševojskové počasí?

Kdo by čekal obavu nebo zděšení ve tvářích cvičících, ten by se spletl. Všichni do jednoho se nemohou dočkat, až konečně vyrazí. Počasí opravdu přeje. Jak řekl jeden z instruktorů, je vševojskové. Co to znamená, všichni pochopili velmi brzy. Zatímco ráno to vypadalo velmi slibně, ihned po přesunu do výcvikového prostoru se vše mění. Padá drobný déšť a díky studenému větru je opravdu chladno. Nikomu to ale očividně nevadí a všichni se s vervou vrhají do prvního úkolu taktické přípravy. Maskují si obličeje, kontrolují zbraně, zásoby a prověřují spojení.

Prvním tématem je výcvik jednotlivce – pojmy jako pátrač, kruhová obrana, loupání nebo opona, dostávají reálnou podobu. Pátrač patří k těm nejzkušenějším ze skupiny, vede tým, vybírá trasu a musí mít neustále přehled o celé jednotce. Cvičící v roli pátračů prozkoumávají důležité body, jako jsou křižovatky cest nebo mosty. Během přesunu se postupně střídají v jednotlivých rolích a zkouší různé typy bojových sestav. Tuto dovednost je třeba si osvojit, protože druhý výcvikový den budou muset sami reagovat na napadení nepřítelem.

První noc venku byla pro některé i první v životě

Výcvik pokračuje zdravotní přípravou. Na zemi leží voják s poraněním hrudníku a krvácí, vojáci okamžitě zasahují. Poskytují první pomoc a připravují raněného k transportu – i to patří do osnov kurzu základní přípravy.

Následuje spojovací příprava a na řadu přichází také orientace v terénu. Topografická příprava je další ze základních dovedností, které musí každý voják ovládat. S napěchovanými batohy na zádech se proto vydávají na cestu „do neznáma.“ Vše samozřejmě probíhá pod pečlivě připraveným taktickým námětem, takže kdo by čekal jen tak nějakou procházku, je na omylu.

Po hodině a půl s dalšími šesti kilometry v nohách přicházejí k místu, kde mají strávit svoji první noc venku. Pro některé i vůbec poprvé v životě. Počasí se průběžně mění, jemné mrholení se střídá s deštěm a rychle se smráká. Začíná přežití v tísni.

Únava není na nikom znát

Instruktoři vydávají pokyn k budování přístřešků a přípravě ohniště. Všichni se okamžitě pouští do práce, protože tma se blíží a času není nazbyt. V lese se setmělo poměrně rychle, takže všichni nasadili čelovky, dokončili rozdělanou práci, zapálili oheň a dali si zaslouženou večeři. Teď už je čeká jen odpočinek. Někomu se noc zdála nekonečně dlouhá, jiní se v neznámém prostředí často budili a někteří pro změnu spali až do rána. Ať tak nebo tak, únava není na nikom znát a za rozbřesku se všichni znovu plni odhodlání vydávají na cestu. Počasí se bohužel neumoudřilo, je hustá mlha a prší.

Dalším bodem výcviku je zaujímání a budování stanovišť. Pod tímto názvem se neskrývá nic jiného než „oblíbené“ kopání okopu pro ležícího střelce. Na tuto aktivitu s polní lopatkou dodnes s láskou vzpomínají nejen vojáci z povolání, ale i všichni kdo měli možnost si projít povinnou vojenskou službou.

Přežití v tísni je zlomový bod

Po zaslouženém obědě nastává poslední část výcviku. Vše, co čety předchozí den pečlivě trénovaly, teď uvedou do praxe. Pátrači vyráží kupředu a skupina se pohybuje ve stanovené předbojové sestavě. Najednou se ozývají výstřely a jednotka je napadena. Okamžitě zaujímá bojovou formaci a opětuje palbu. Nepřítel je zneškodněn. Výcvik ve vojenském prostoru se chýlí ke konci.

Po vyhodnocení následuje přesun zpět do posádky. Od horké sprchy a teplé večeře dělí cvičící už jen čištění zbraní. Práce jim jde od ruky a na první pohled je zřejmé, že to nedělají poprvé. Po zhruba dvou hodinách mají všichni hotovo a mohou se konečně rozejít do svých pokojů. „Přežití v tísni je pro nás většinou zlomový bod, zde si cvičící opravdu ověří své možnosti a schopnosti. Kombinace faktorů jako je nepřízeň počasí a vysoká fyzická i psychická zátěž si u méně odolných jedinců obvykle vybere svoji daň,“ říká instruktor a na závěr dodává, že je rád, že všichni z takto početné skupiny noc bez problémů přečkali.

Text a foto: majorka Denisa Vernerová, GŠ AČR