Praporčická škola na plný plyn

V dnešní době by jistě nebylo snadné najít někoho, kdo by neznal úkoly Praporčické školy ve Vyškově. Pokud budeme chtít zevrubně popsat roli této instituce, zřízené v rámci Velitelství výcviku-Vojenské akademie, můžeme pochopitelně nahlédnout do strategických dokumentů armády. Všechny tyto dokumenty – a jedním z takových dokumentů je Koncepce přípravy personálu MO ČR, kde se hovoří zejména o výcviku, výchově a vzdělávání – popisují přípravu personálu jako jednu z nejdůležitějších činností v Armádě.

Podle slov historicky prvního velitele této školy a současného vrchního praporčíka Velitelství výcviku-Vojenské akademie štábního praporčíka Vladimíra Blažka je praporčické škola institucí, která je prvním zařízením svého druhu, kde praporčíci odpovídají za svěřenou oblast kariérového vzdělávání příslušníků tak zvaných stříbrných sborů s dopadem do celé AČR. „V současnosti škola disponuje širokou nabídkou jednotlivých kurzů,“ říká Blažek a pokračuje: „Mám na mysli Poddůstojnický kurz, Základní praporčický a v neposlední řadě Vyšší praporčický kurz, jako vrchol kariérové přípravy. Současně jsou realizovány kurzy odborné či speciální. Například mohu uvést kurz pro vedoucí praporčíky, dále také instruktorský kurz, jehož příprava je ve finále a nemohu zapomenout na celý blok kurzů pro příslušníky záloh. Působnost školy sahá za hranice naší armády například v tom, že dále pokračuje v nastavené spolupráci v programu NATO DEEP (NATO Defence Education Enhancement Programme – NATO Program pro rozvoj vojenského vzdělávání), který se zabývá mentoringem v oblasti přípravy příslušníků praporčických sborů nejen aliančních armád, ale též armád, které chtějí spolupracovat s NATO.“

Jedním z původních zakladatelů zmiňované praporčické školy je i její současný velitel, náčelník Úseku kariérové přípravy poddůstojníků a praporčíků Odboru profesní přípravy štábní praporčík Martin Zaorálek. Tuto funkci náčelníka převzal jako třetí v pořadí po štábním praporčíku Pavlu Bodrogim, který v současné době zastává funkci náčelníka kurzu při škole NATO v německém Oberammergau. Pro vojáky není rozhodně neznámou osobou, ti co slouží déle, vědí, že má za sebou dlouhou kariéru u útvarů 7. mechanizované brigády, kde naposledy sloužil ve funkci vrchního praporčíka brigády. „Pokud bych se podíval do budoucna,“ říká Zaorálek, „tak jako hlavní úkol vidím další zkvalitňování obsahu výuky a tvorby kurzů. No a k tomu je třeba zabezpečit vzdělávání našeho vlastního instruktorského sboru a zvážit eventuální variabilitu organizační struktury. Nepovažuji totiž za systémové, aby instruktor dělal kromě učení i vše ostatní, tedy věci, které mu procesně nepřísluší, aby stavěl kurzy, definoval profily absolventů, definoval vzdělávací potřeby a podobně. To nutně musí být povinností někoho jiného. My se k těmto věcem pochopitelně chceme vyjadřovat, ale jako konzultační systém, podobně jako se angažujeme v poradní a expertní činnosti dle požadavků jednotlivých subjektů AČR.“

Podle Zaorálka je další vizí zavedení procesu výběru a přípravy nových instruktorů pro praporčickou školu. Zvyšující se tlak na větší kapacitu kurzů, moderní technologie, formy a metody totiž kladou stále vyšší nároky na jejich kvalitu a kompetence instruktorů. Se svým týmem chce nastavit systém, který s efektivním výběrem a obsazováním instruktorských pozic do budoucna pomůže: „Například v posledním vyšším praporčickém kurzu se 13 % posluchačů vyjádřilo, že si sami sebe umí představit v roli instruktora praporčické školy. Ovšem pouze 8 % z posluchačů následně uvedlo, že by případnou nabídku takové služební pozice akceptovali. Je jasné, že tady máme mezery. Věřím ale, že v budoucnu budeme moci nabídnout víc.“ Každý voják, který se chce stát instruktorem, musí splňovat kariérové požadavky, které jsou na tyto pozice vyžadovány. Jedná se o klasické požadavky jako je hodnost, délka služby, odborné znalosti a praxe. „Každý takový zájemce musí být schopen komunikovat, mít základní schopnost prezentovat své myšlenky a například být vyzrálou osobností,“ uvádí Zaorálek: „Tohle jsou požadavky, které u případných zájemců nedokážete rozpoznat hned, stává se, že výtečný voják je průměrným instruktorem a naopak průměrný voják může být výtečným instruktorem. Tím nepatrným rozdílem je právě vyzrálost spolu se schopností předávat zkušenosti, tedy být mentorem.“

Pokud se na praporčickou školu podíváme řečí čísel, tak v současnosti byla kapacita ve vyšším praporčickém kurzu navýšena z 30 na 80 posluchačů, v základním praporčickém z 300 na 500 a v poddůstojnickém kurzu se kapacita zvedla z původních 300 posluchačů na úctyhodných 600 posluchačů v jednom kurzu. Vzhledem k souhrnným číslům příslušníků AČR v jednotlivých hodnostních sborech se nejedná o malá čísla. „Konkrétní počty mohou být zavádějící, ale faktem je, že během uplynulého roku došlo k navýšení počtů studentů řádově, tedy ze stovek na tisíce a stále přichází požadavky na navyšování kapacity kurzů, a to nám přináší nemalé problémy, protože právě kapacitně jsme již za hranicí svých možností,“ doplňuje vedoucí starší instruktor Vyššího praporčického kurzu nadpraporčík Bc. Martin Remeš. Podle jeho názoru by v krajním případě možná mohl vzniknout i ten stav, kdy by kvantita získala převahu nad kvalitou. „Pokud chceme hlídat a dodržovat kvalitu vzdělávacího procesu, považujeme debatu o stanovení pevného počtu posluchačů na jednoho instruktora za více, než nutnou,“ říká Remeš.

V současné době dovolují technologie vést výuku i za pomocí e-learningových nástrojů a tyto formy se stávají nedílnou součástí vzdělávacího procesu v armádě a tato forma se stává pevnou součástí kariérového vzdělávání. I ve Vyškově tedy opustili prezenční formu výuky a nahradili ji distanční formou. Kdo trochu rozumí přípravám a tvorbě vzdělávacích aktivit, umí si určitě také představit náročnost takového procesu. „Z chodu jsme zvládli obsluhu a práci v systémech LMS (Learning Management System – Systém pro řízení výuky), které se využívají pro podporu distančního vzdělávání,“ objasňuje Zaorálek, „a vytvořili jsme spoustu nového studijního materiálu. Ten starší jsme aktualizovali právě pro použití v LMS Moodle nejen pro kariérové kurzy, ale i pro distanční přípravu jednotek záloh. Ovšem důvodem, proč tuto formu nevidíme jako ideální pro kariérový kurz, je absence sociální funkce, kterou jinak fyzická účast posluchačů v kurzu naplňuje. Tato sociální role je nezastupitelná, tuto vazbu nijak nenahradíte. Můžete být online, ale není to stejné, jako když jste spolu na střelnici.“ Jak závěrem uvádí štábní praporčík Vladimír Blažek, do budoucna se tyto formy a nástroje jistě stanou nedílnou součástí výuky ve Vyškově, kde se všichni lektoři, instruktoři a učitelé snaží rozvíjet to, co jsme se při pandemii naučili: „Personál je totiž nejdůležitější a my zde jsme primárním nástrojem jeho přípravy.“

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Foto: archiv Praporčické školy (Úsek kariérové přípravy poddůstojníků a praporčíků)