Richard Měrka: Kurz KOMANDO je velice náročný a přibližuje se podmínkám skutečného boje

Od minulého týdne probíhají u Velitelství výcviku-Vojenské akademie výběrová řízení uchazečů do kurzu velitelů malých jednotek Komando. Blíže o jediném bojovém kurzu AČR přinášíme v rozhovoru jeho instruktora praporčíka Richarda Měrky pro CZDEFENCE.CZ.

Praporčík Richard Měrka je vojákem z povolání již od roku 2004. V letech 2004-2013 působil u 41. mechanizovaného praporu, od roku 2013 pak působí ve Vojenské akademii Vyškov v rámci Úseku přípravy KOMANDO. Richard Měrka se 4× účastnil zahraničních operací (Kosovo, 2× Afghánistán, Mali) a absolvoval několik náročných zahraniční kurzů (Aguerrissement montagne Francie, Kurz přežití v tísni Mongolsko, Basic winter warfare course Švédsko, Combat foret Fr. Guyana). Kurz KOMANDO absolvoval již v roce 2008. V letech 2010-2013 byl externím instruktorem na Komandu a od listopadu 2013 je příslušníkem stálého stavu. Právě ohledně velmi náročného kurzu KOMANDO jsme se pana praporčíka zeptali na pár otázek.

1) Pane praporčíku, můžete nám představit kurz KOMANDO, jeho rozsah a historii?

Svou historickou předlohu nachází kurz KOMANDO již v období druhé světové války, kdy ve Velké Británii probíhal na farmách Garramor a Camusdarrah ve Skotsku výcvik Assault course, inspirovaný britským kurzem Commando. Část britských instruktorů tohoto kurzu k jednotkám Commando přímo patřila. Tímto měsíc trvajícím kurzem prošlo 252 vybraných československých dobrovolníků. Úspěšnými absolventy tohoto kurzu byli například rotmistr Jan Kubiš a rotmistr Jozef Gabčík, kteří v roce 1942 úspěšně provedli atentát na Reinharda Heydricha.

Vznik novodobého výcviku KOMANDO je datován do roku 2005, kdy z rozkazu tehdejšího velitele 4. brigády rychlého nasazení plukovníka Aleše Opaty byl ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice organizován první kurz. Jeho cílem bylo ujednotit základní taktické dovednosti a plánovací proces u nejnižších velitelů útvarů AČR. Do velení byli postaveni absolventi zahraničních kurzů Ranger, Special forces v USA, Commando ve Francii a zkušení velitelé s dlouholetou praxí ve velení jednotkám, především z Výsadkového praporu v Chrudimi. Náplní kurzu byla taktická příprava, sebeobrana, topografie, sebezáchova v týlu nepřítele a další druhy příprav. Celý kurz byl pod velkou fyzickou zátěží a psychickým tlakem. Trval 4 týdny a z 30 začínajících ho tehdy dokončilo 7 vojáků.

Další kurzy probíhaly pod vedením instruktorů od útvarů 4. brigády rychlého nasazení ve výcvikovém prostoru Boletice až do roku 2010. V roce 2010 se kurz přesunul do posádky Vyškov, kde proběhl na zařízeních výcvikového prostoru Březina. Hlavní část instruktorů tvořili stále příslušníci 4. brigády rychlého nasazení a postupně se do něj zapojovali příslušníci Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov. Zde poté 1. 7. 2011 vzniká Oddělení výcviku KOMANDO.

Dnešní kurz KOMANDO se skládá z výběrového řízení, v rámci kterého celkem šedesát uchazečů usiluje o třicet míst v hlavní části kurzu. Musí zde prokázat fyzickou zdatnost a své znalosti a dovednosti v oblastech střelecké, taktické, spojovací, topografické a speciální tělesné přípravy. Pro ty úspěšné je následně připraven týden věnovaný plánovacímu procesu, teorii v oblasti ženijní přípravy a základům přežití. Potom už následuje hlavní část kurzu trvající pět týdnů. V těch na účastníky čeká intenzivní vzdělávání v mnoha oborech vojenského řemesla. Například provádění průzkumu, organizace a provedení léček a přepadů, boj v zastavěné oblasti, aeromobilní operace, použití náloživa, překonávání přírodních překážek, boj zblízka, odolání v zajetí, přežití v tísni atp.

Po celou dobu je kladen zvláštní důraz na výkon velitelských funkcí. Zvláštností kurzu je, že se prakticky celý odehrává v terénu a tvoří jej jen zhruba dvacet procent teorie. Celý výcvik je také velice realistický a cvičící tak přibližuje podmínkám skutečného boje.

2) Jak probíhá výběr účastníků kurzu, kdo je nominuje a na základě čeho?

Do kurzu jsou mateřskými útvary většinou nominováni velitelé družstev, čet nebo jejich zástupci či vojáci, u kterých se o jmenování do některé z těchto funkcí uvažuje. Pokud to kapacita kurzu dovolí, je dána příležitost i vojákům, kteří velitelské funkce nezastávají, ale chtějí tento kurz absolvovat, aby získali jeho insignie, či jen dokázali sobě nebo svému okolí, že jsou schopni něco takového zvládnout. Záleží pak už jen na rozhodnutí jejich organických velitelů, zda jim účast v kurzu umožní či nikoli.

3) Jsou zde zastoupeni pouze vojáci z povolání, či mají možnost se zúčastnit i záložníci?

Kurzu se zatím účastní pouze profesionální vojáci, i když otázka účasti aktivních záloh coby posluchačů se již v minulosti projednávala. Naráží ale na celkovou délku kurzu, která momentálně činí osm týdnů.

Aktivní zálohy se ale na kurzu pravidelně podílejí a to jako imitační skupina. Každého běhu se pravidelně účastní zhruba patnáct příslušníků aktivních záloh z Krajského vojenského velitelství Brno a v rámci imitace nepřítele nebo spřátelených vojsk odvádí výtečnou práci!

4) Kolik vojáků se kurzu účastní a jaká je úspěšnost? Jak často je kurz organizován?

Od roku 2008 je kurz organizován dvakrát ročně, vždy v jarním a podzimním období. Jeho kapacita je 30 posluchačů, z nichž jej zpravidla, vzhledem k jeho náročnosti, úspěšně dokončí zhruba třetina až polovina.

5) Jste schopný odhadnout již na počátku, kdo se stane úspěšným a kdo ne?

Odhadnout předem, zda bude účastník kurzu úspěšný či ne, lze jen velmi těžko. Přes to, že svůj potenciál prokáže již v průběhu výběrového řízení, kurz sám o sobě je podstatně delší a náročnější. V jeho průběhu se postupně s rostoucí fyzickou a psychickou únavou projeví skutečný charakter člověka a jeho schopnost, i přes tyto omezující vlivy vstřebávat nové vědomosti, aplikovat je v praxi, nadále vést své podřízené, plánovat a provádět bojovou činnost.

Dalším faktorem, který někdy výrazně ovlivňuje úspěšné dokončení kurzu, je možnost vzniku úrazu, který pak limituje účastníka natolik, že v kurzu nemůže pokračovat. To ale nelze samozřejmě nijak predikovat.

6) Lze kurz přirovnat k nějakým zahraničním prestižním kurzům, kupříkladu RANGER apod.? Vznikl kurz právě na základě nějakých známých kurzů ze zahraničí?

Některé zahraniční kurzy, především americký Ranger a francouzské Commando, byly na počátku zcela jistě našimi vzory a výrazně ovlivnily konečnou podobu kurzu. Jsem ale přesvědčen, že české KOMANDO je mnohem důslednější v práci s jednotlivcem v oblasti velení malým jednotkám v nestandardních situacích. A právě uvědomění si této nestandardnosti je důvodem, že české Komando umožňuje velitelům využít v mnohem větší míře vlastní zkušenosti a kreativitu a nesvazuje je tolik Standardními operačními postupy, jako je tomu například v americkém Ranger. Ostatně slyšíte tu nesmyslnost v tvrzení „Použití Standardních operačních postupů v nestandardních situacích“?

7) Je zájem o účast v kurzu také u příslušníků cizích armád? Pokud ano, jak jsou tito účastníci úspěšní?

V posledních letech se kurzu zúčastnilo také několik slovenských vojáků a čtyřem z nich se jej podařilo úspěšně dokončit. Za to jim patří můj obdiv, protože krom náročnosti kurzu samotného se ještě museli potýkat například s odlišnostmi v některých operačních postupech, či pro ně neznámou výzbrojí a výstrojí.

Zajímavostí je, že jazyková bariéra může působit problémy v dorozumění i mezi tak blízkými jazyky jako je čeština a slovenština, takže vojáci si v rámci údržby materiálu a přípravy na další výcvikový den vytvořili systém jazykových rychlokurzů, aby byli schopni se při dalším výcviku bez potíží domluvit.

Na tuto skutečnost musel pružně reagovat i slovník instruktorů a objevilo se v něm tak mnoho nových výrazů. Běh v rámci ranní rozcvičky nevedl jen k závoře, ale také „k rampe“, z léčky se stala „pasca“, závěsná anténa radiostanice se mimo větve vyvěšovala také přes „konár“ a z manévru vytlačením do boku se stal „systém gulečníkovej guľe“. O výcviku příslušníků jiných armád se zatím neuvažuje, ale nevylučuji možnost, že se někdo takový v budoucnu zúčastní některého z běhů, například formou stáže, aby se podíval, jak se to dělá u nás.

8) Jaká je Vaše úloha v kurzu? A jak vypadá organizační složení kurzu?

Instruktorský sbor je složen z pěti výcvikových skupin, jedné skupiny logistické a dále velitelského sboru. Já jsem velitelem jedné z výcvikových skupin a starám se především o výcvik v oblasti taktické a střelecké přípravy a o výcvik v přežití v nouzi. Dle potřeby působím i v jiných oblastech, jelikož všestrannost je jedním z hlavních kritérií kladených na příslušníka instruktorského sboru našeho úseku.

Krom instruktorů stálého stavu se pak na hlavní části kurzu podílí například ženisté a potápěči z Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov, psovodi, spojaři, příslušníci letectva, Policie České republiky, několik bývalých absolventů kurzu v roli externích instruktorů a mnoho dalších.

9) Je pravidlem, že jsou organizátoři sami úspěšní účastníci kurzu, případně jiných náročnějších kurzů, kupříkladu ve Francouzské Guyaně?

Jednou z podmínek pro přijetí uchazeče do instruktorského sboru je absolvování buď samotného kurzu KOMANDO, nebo některého z jeho zahraničních ekvivalentů, mezi které patří i kurz Combat Foret, organizovaný francouzskou cizineckou legií v prostředí džungle Francouzské Guyany.

Společně s deseti příslušníky úseku přípravy KOMANDO a několika kolegy z dalších útvarů AČR, jsem měl možnost se tohoto kurzu zúčastnit v loňském roce. Bylo velice zajímavé si po dlouhé době znovu vyzkoušet, jaké to je být na podobném kurzu v roli cvičícího, oba kurzy navzájem porovnat a podívat se, jak se to dělá jinde. Prostředí džungle je samozřejmě specifické a do určité míry limitující, ale co do náplně jsou oba kurzy v mnoha ohledech podobné. Chvílemi bylo úsměvné, uvědomit si, že na nás legionáři aplikují stejné postupy a psychologickou hru, jako my v rámci našeho kurzu.

10) Může se neúspěšný kandidát kurzu KOMANDO po roce vrátit, nebo jsou nastavena nějaká pravidla, která toto neumožňují?

V případě, že účastník kurz nedokončí, může nastoupit do následujícího běhu kurzu bez výběrového řízení. Pokud však do dalšího běhu nenastoupí a hlásí se do kurzu někdy v budoucnu, musí absolvovat vše znovu.

11) Uvádí se, že bílý povlak na přilbu odstraňuje jakékoliv rozdíly. Táhnou všichni vojáci za jeden provaz nebo vnímáte určité individualisty? Má takový sólista šanci uspět?

Bílý povlak skutečně rozdíly maže a číslo na něm je jediný rozlišovací znak mezi účastníky kurzu. Po slavnostním ceremoniálu, kdy jsou jim povlaky předány, už nehraje roli, kdo z nich je například poručík nebo desátník či výsadkář nebo tankista. Každý začíná na stejné startovní čáře a podmínky pro všechny jsou stejné.

Přestože táhnout za jeden provaz je pro podobné typy kurzu velice důležité, ve většině kolektivů se nějaký ten individualista najde. To nemusí být nutně na škodu, ale nic se nesmí přehánět. Pokud někdo hraje na sebe až příliš okatě, většinou mu potom ostatní méně pomáhají, když je ve velitelské funkci, což může mít vliv na úroveň splnění jeho klíčového úkolu.

12) Co pro úspěšného absolventa kurzu znamená získaná nášivka a odznak?

V první řadě určitě oprávnění nosit tyto insignie na své uniformě, čímž o sobě dávají na vědomí, že tento velice náročný kurz zvládli. Osobně nášivku KOMANDO vnímám jako určitou pečeť kvality, která o svém nositeli prozrazuje, že je to opravdu tvrdý chlap a skvělý velitel, který je schopný vést své podřízené do bojových operací a provádět rychlá a správná rozhodnutí i pod vlivem fyzické únavy a spánkové deprivace.

Věřím, že jsou úspěšní absolventi na tyto insignie právem pyšní a nosí je na svých uniformách hrdě. Na svých domovských útvarech jsou po úspěšném absolvování kurzu často oceněni různými formami odměn nebo je jim například udělena přednost při nominaci do zahraničních operací.

13) Slavnostní předávání a vyřazení úspěšných absolventů se uskutečňuje v kryptě Národního památníku hrdinů Heydrichiády v Resslově ulici v Praze. Jak Vy osobně vnímáte toto prostředí?

Možnosti provádět slavnostní vyřazení na takto významném a symbolickém místě si nesmírně cením! Pro kurz, který se hlásí k odkazu vojáků, kteří na tomto místě hrdinně padli v boji s nacistickou přesilou, lepší místo pro tento slavnostní akt prostě neexistuje!

Pokaždé když do krypty Cyrilo-Metodějského kostela vstoupím, zamrazí mě při představě, co tam těch sedm mužů muselo prožít. A úspěšní absolventi, kterým v tom okamžiku běží hlavou mimo jiné myšlenka, že kurz který právě dokončili, se odkazuje na historii toho, který oněch sedm připravil pro jejich nasazení na území protektorátu, si symboliku tohoto místa, soudě dle jejich planoucích pohledů, uvědomují dvojnásob.

Zdroj: CZDEFENCE.CZ, 30.6.2020, kategorie rozhovory, autor: Michal Pivoňka

Foto: nadrotmistr Pavel Vystrčil, Úsek přípravy KOMANDO, archiv praporčíka Richarda Měrky