Členové Britského výcvikového a poradního týmu (BMATT) vedli výcvik velitelů na nejnižších stupních v Hranicích

Jak přesvědčit vojáky v boji? U velitele je nejdůležitější autorita. Členové Britského výcvikového a poradního týmu (BMATT), kteří se od roku 2000 podílejí na výcviku českých vojáků, tentokrát zavítali do Hranic k 71. mechanizovanému praporu. Uspořádali zde výcvik velitelů na nejnižších stupních.

„Náš prapor letos vyčleňuje vojáky do Sil rychlé reakce NATO a bylo třeba urychlit výcvik velitelů, kteří velí například družstvu,“ vysvětlil organizátor kurzu kapitán David Kremlička.

Rychlé rozhodování a autorita jsou klíčové

Celkem 30 velitelů se po čtyři týdny zdokonalovalo ve velení malým jednotkám a vedení podřízených. „Hlavně musí mít přirozenou autoritu,“ pojmenovává klíčovou vlastnost ideálního lídra Kremlička a dodává: „Také musí být schopen rychle se rozhodnout a zavelet. To každý neumí.“

Na rozdíl od například velitele brigády, který velí prostřednictvím podřízených velitelů a při rozhodování má k ruce poradce – štáby, to má velitel družstva paradoxně těžší. „Malá jednotka má od čtyř do osmi vojáků podle druhu vojska a úkolu. Proto je tak důležitý ten jeden z nich, který je řídí. Je to právě on, který v boji vojáka vědomě posílá do extrémního nebezpečí, což samozřejmě ví a musí být schopen to udělat. A v míru, při výcviku, musí stejně staré kolegy přesvědčit, že je to nutné a musí to udělat.“

Aby vojáci svého kolegu-velitele poslouchali, je podle Kremličky nezbytná kromě rychlého a efektivního rozhodování také dokonalá znalost všech zbraní a dalších prostředků, které má k dispozici.

Britové ve výcviku sází na individuální přístup

Kurz vedl kapitán Harry Mallalieu, který posluchače rozdělil do třech skupin. Každý měl svého odborného anglického lektora. „Tak je zabezpečen maximálně individuální přístup, na kterém jsou naše postupy založeny. Prostřednictvím množství metod a forem přípravy, založených především na nutnosti vzájemné spolupráce studentů, se naši instruktoři snaží zefektivnit jejich schopnost vést a řídit podřízené tak, aby byli schopni samostatně působit se svými týmy. Po nezbytné teoretické přípravě si vojáci museli nově nabyté postřehy vyzkoušet v praxi,“ uvedl Mallalieu.

Účastníci kurzu si museli nejprve ujasnit úkol, který dostali a se spolubojovníky probrat, jak jej splnit. Trénovaly se způsoby propátrávání terénu, průzkum objektů, příprava léčky a přepadu, zorganizování taktického přesunu, vytváření bojových sestav, používání různých druhů signálů až po manipulaci s mrtvými. Celý kurz byl v angličtině a každý byl průběžně hodnocen a neustále kontrolován.

Nejen rozkazovat, ale i vysvětlovat

„Rozhodně jsem rád, že jsem byl do tohoto kurzu zařazen,“ svěřuje se četař Lukáš Kratochvíl, velitel roje 3. mechanizované roty. „Funkci velitele najednou vidím trochu jinýma očima ať už z hlediska taktiky, tak z hlediska různých přístupů k tomu, jak vést podřízené. Vidím, že je důležité stručně vysvětlit svůj záměr, nejen vydat striktní úkol. Navíc jsem mohl porovnat náš systém výcviku se systémem britské armády, který je sice hodně podobný, ale určitě se najdou drobnosti, které můžeme použít i u nás.“

Autor: kapitán Radek Hampl, 7. mechanizovaná brigáda Hranice