Naše první ostrý: Peťan a jeho „Dopisy z vojny“

Kurz základní přípravy ve Vyškově je ve své polovině. Budoucí příslušníci aktivní zálohy Armády ČR již téměř nadobro opustili učebny, přesunuli se do terénu a poprvé si mj. vyzkoušeli v rámci výcviku střelbu ostrými. Všechny zážitky se pokouší ve čtvrtém Dopisu z vojny sdělit jeden ze záložníků Petr Toman.

Dopisy z vojny – 4. díl

Ahoj Michalko,

tak a z půlky hotovo, můžeme začít stříhat metr. Byl to dost bláznivej a především nejnáročnější týden. Ve zkratce, prostřelili mi batoh, chodili jsme tu dost na procházky a poprvé jsem měl opravdu strach. Ale opět hezky po pořádku. Učebny nás tentokrát víceméně minuly, což bylo na jednu stranu dobře, venku je to větší zábava, ale to počasí.

V pondělí jsme měli poslední „suchý“ přípravy na naše první střelby. Bylo mokro, pršelo, zima a do toho se válíš v bahně a připadáš si jako žížala. Docela to uteklo a najednou náš oblíbený oběd venku. Vykouklo i slunko, bylo to fajne, ale jen do té doby, než jsme dojedli a proč jít zpátky na rotu s plným bříškem, když se může běžet, že. Zjevně místní zvyk. Je fajn vidět, že se četa stmelila a táhneme za jeden provaz. Ten, kdo má sílu, pomáhá těm slabším. A když navíc předběhneme jdoucí členy první čety… pecka pocit.

Na druhý den se všem špatně spalo. Čekali nás první ostrý střelby. Každý se bifloval do noci, aby uměl předpisy na střelnici. Nahoru nás vyvezl autobus (divný pocit, když jede 30 lidí busem se samopalama). Na střelnici byla zima a hustá mlha, takže jsme opět čekali. Čeká se tu na všechno, takže nás to snad ani nepřekvapilo. Nakonec počasí dovolilo a my se vydali k samopalu vz. 58 (stále super zbraň), Brenu (nosit to nechceš, ale je příjemně přesný), pistoli vz. 82 (to je ti strašná bestie) až k nácviku hodu granátem. Bavilo mě to a celkem mi to snad i šlo, zklamaný jsem nebyl. Po rychlém obědu (jíst se tu moc nedá, spíš to jídlo musíš v rychlosti vdechnout) jsme se vydali na náš první výlet po krajině Březina. Deset kilometrů se zvládlo s malou polní a samopalem za devadesát minut. I naši instruktoři nás pochválili, což se moc nestává. Aby ne, když jsme poslední tři kilometry běželi. Vždy mě překvapí, co to tělo vydrží. Nebudu ti lhát, byla to celkem makačka.

A ve středu dost podobně, jen jsme stříleli na větší vzdálenost s oporou a bez ní. Jedna opora se vytvořila i z mého batohu. Tak hezky se nosil, měl jsem k němu vztah. A pak přišel někdo z první čety a prostřelil mi ho a navíc to vzal i s učebnicí! To ti byla díra velká jak Macocha normálně, dobrých 15 čísel. Já toho prevíta najít… Samozřejmě se nikdo nepřihlásil. Zmetci jedni. Cestou zpátky nás čekala praktická zkouška z topografie. Myslím, že jsme obstáli. Takže jako ve Forrestovi Gumpovi: Je prima, že tu stále můžeme chodit na procházky. Večer dlouuuuhé čištění zbraně a od půlnoci do dvou do rána služba u skladu zbraní. Super, dvě hodiny a devět minut spánku.

Poslední den nás čekala překážková dráha, pak prej hodina práva, ze které se vyklubal test a pořadovka. Docela jsme se těšili, že si odpočinem, no. Překážkovka vypadala jako velká výzva, někdo se bál víc překonání dvoumetrové zdi, další pak celkem solidní díry, kterou si měla přeskočit. Hm, hlavně že jsem říkal: „Děcka v klidu, hlavně se nesmíme zrakvit." Lehce mi při odrazu podklouzla noha, nevyšel krok a já při pokusu o překonání Velkého Taxisova příkopu drbnul kolenem do hrany okopu. Snažil jsem se hned zvednout, ale noha nesouhlasila a já opět okusil gravitaci. A je to v haj***, proletělo mi hlavou. Zbytek dne jsem dopajdal, a jak jsem psal minule, vehementně se vyhýbal návštěvě doktora. Protože tam končí sny. Teď, když ti píšu, mám koleno jak omalovánky a leduju a leduju.

Jinak nás opustili čtyři výrazné postavy. Dva plánovaně a dva si to na poslední chvíli rozdělili na dva třítýdenní bloky. Jednovětně ke každému. Blondí a její všetečné dotazy. Kluk, co tu jediný nezhubl, ale naopak přibral sedm kilo. Nejmladší z nás, tanečník a věčně ospalý jinoch. A pak nejstarší z nás. Poslední týden byl na antibioticích. Všechna čest, klobouk smekám až po rozbité koleno.

Příští týden nás čeká naše první taktika, střelby z RPG a z kulometu. Přijdou také nové posily, co už si své tři týdny odbyli dříve. Tak je naše četa dost zvědavá.

Měj se prima a nezlob.

Tvůj Peťan

PS: Docela jsem si tu oblíbil ranní rozcvičky od 5.15. Sice je zima, ale pomalu se hezky rozednívá, ptáčci zpívají a Daňci běhají. Taková ti romantika.

text: Petr Toman, OK MO

foto: kapitánka Monika Nováková, VeV-VA a Michal Voska OK MO