Sportovci Dukly místo dresu oblékli maskáče pro odborný výcvik

Jen co se nad Prostějovem rozpustila ranní mlha, došlo na novinku. Sportovci – vojáci z povolání ASC DUKLA zahájili minulý týden tradiční dvoudenní vojenský výcvik tandemovými seskoky. Kromě parašutistů Dukly Prostějov to byla pro všechny ostatní premiéra s padákem.

„Bylo to úžasný, trochu mi sice byla nahoře zima, ale jednalo se o nezapomenutelný zážitek. A nejlepší byl po vystrčení z helikoptéry volný pád. Na padáku to bylo taky super, když jsem ho řídil,“ vykládal s širokým úsměvem hned po seskoku veslař kapitán Ondřej Synek.

Odpoledne následovala už ve Vyškově zdravotní a topografická příprava spojená s nočním orientačním přesunem a zásadami přežití v krizi. Výcvik armádní reprezentace Dukly pokračoval v úterý střeleckou přípravou na pěší střelnici ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina se zaměřením na střelbu z útočné pušky CZ BREN 805 a pistole CZ 75 PHANTOM.

Dva dny v maskáčích se všem dvaadvaceti sportovcům líbily. Ze zážitků jednoznačně převládaly tandemové skoky, při nichž bylo za jasného počasí vidět do padesát kilometrů vzdáleného Brna.

Z výšky 3600 metrů

Když se člověk odhodlá skočit z vrtulníku z výšky 3600 metrů, chce to mít v sobě kus pravého dukláckého srdce. Pochopitelně s profesionálním instruktorem, který měl nováčka připevněného na břiše.

„Samozřejmě se dostavila nervozita. Provedení skoku je ale něco nádherného. Jsem hrozně rád, že mi nebylo špatně, což mi při podobných situacích někdy bývá. Maximálně jsem si to užil a šel bych do toho znova,“ popisoval své pocity kanoista praporčík Martin Fuksa.

Čtvrtkař praporčík Pavel Maslák také cítil respekt. „Protože se bojím výšek,“ vysvětlil. „Netušil jsem, jak to bude probíhat. Ze začátku to nebylo nic příjemného, ale pak už to ale bylo super.“

Oštěpař praporčík Vítězslav Veselý si skočil dvakrát. „Je to skutečný zážitek. Při první skoku jsem jen koukal, ale napodruhé jsem si to už pořádně užil. Byl jsem víc v klidu,“ usmíval se.

Nechyběly stres a emoce

To praporčík Josef Dostál se skokem váhal. „Museli mě přemluvit kluci. Až když jsem viděl, že je to relativně bezpečný, tak jsem se odhodlal a bylo to zajímavý. Pocit stavu beztíže mi připadal povědomý, i když jsem ho nikdy nezažil. Řízení padáku bych přirovnal k jízdě na horské dráze,“ prohlásil dvoumetrový obr.

Také mílař praporčík Jakub Holuša se z nebes řítil dvakrát. „Napoprvé nechyběly stres a emoce, při druhém seskoku jsem už byl v klidu. Snažil jsem se všechno naplno vnímat,“ líčil své dojmy. S Pavlem Maslákem pak v noci vyhráli orientační běh. „Snažili jsme se o to čtyři ročníky, ale povedlo se nám to až teď. Pro mě je výcvik každoročně speciální událost. Těším se na něj a vždycky se ho snažím zvládnout co nejlíp.“

Spokojeni byli organizátoři akce a velitelé výcviku. „Všichni jste přežili bez zranění a doufám, že jste si dva dny užili. Samozřejmě jste vojáci a nosíte uniformu, ale vzhledem k vaší profesi to byl spíš takový bonbónek. Není to čistě vojenská příprava. Lidé, kteří výcvik připravují, se vždycky snaží, aby v něm bylo něco zážitkového adrenalinového. A pochopitelně také něco z vojenské profese. Těším se, že přijedete zase za rok. Už přemýšlíme, čím vám to zpestříme,“ řekl velitel Velitelství výcviku-Vojenské akademie brigádní generál Radek Hasala.

Vojáci z ASC Dukla nenosí uniformu jen pro parádu

Plukovník Vojtěch Prýgl ocenil odvahu sportovců. „Všichni, kdo jste absolvovali tandemový seskok padákem, máte můj obdiv. Není to vůbec nic jednoduchého. Počkejte za týden, až se vám to rozleží v hlavě,“ pravil před tím, než duklákům předal diplomy s čestným titulem Vzdušný ďábel.

„Je fantastické, že tak malý celek, jako je Dukla, má tolik skvělých sportovců. Nemyslete si, že to, co tady říkám, je mlácení prázdné slámy. Svými úspěchy a medailemi zvedáte národní povědomí. Proto jsme rádi, že pro vás můžeme výcviky připravovat. Jsme si vědomi, že jako vojáci musíte z tohoto řemesla něco umět a že uniformu nenosíte jen proto, abyste byli na výplatní listině,“ dodal s tím, že příští rok se výcvik přenese do vojenského újezdu Libavá. „Ve Vyškově už znáte každý kámen.“

Autor: Ivana Roháčková, foto: autor a Jakub Pavlíček, www.army.cz