Igelitový pytel do bot i kolem krku. Vojenský výcvik očima dobrovolníka
Budoucí vojáci v záloze dokončili předposlední týden intenzivního armádního výcviku, který gradoval komplexním polním cvičením a zkouškami. „Kapsy jsem si narval jídlem,“ píše v pátém díle speciálního seriálu pětadvacetiletý Štěpán.
Máme to v kapse. To už je teď vcelku jisté. Pátý týden nás v pondělí čekala ohňová dráha – týmové překování zadýmených překážek v plynové masce, z pondělí na úterý pak komplexní polní výcvik (alias pověstný „komplexák“) – vyvrcholení kurzu základní přípravy.
Ve středu jsme si naposled zastříleli a ve čtvrtek jsme dělali závěrečnou sdruženou zkoušku. Komplexák jsme všichni ve zdraví přežili a zkoušky drtivá většina z nás úspěšně složila.
Trochu jsem to minule zakřikl s těmi zraněními a v pondělí jsem poprvé využil možnosti nechat se ošetřit. U přistavené vojenské ambulance mi prokapali oči poté, co mi v nich skončil popel z dýmovnic.
Ohňová dráha je série několika překážek – různých průlezů a budovám se podobajících struktur – které překonáváte v plynových maskách společně se svým družstvem. Držíte se při tom za taktické vesty, protože byste se jinak ztratili.
Viditelnost je nulová, instruktoři vám cestu totiž zpříjemní dýmem. Na poslední překážce – zadýmeném tunelu – se mi maska posunula. Cítil jsem, jak mě popel z dýmovnice, kterou jsem zřejmě v tunelu přelezl, štípe na pravé půlce obličeje a v pravém oku. Vnitřní rozvědka zafungovala.
Poté, co jsme se přidušení opět nadýchali čerstvého vzduchu, jsme se namaskovali a vyrazili samostatně a skrytě na komplexní polní výcvik. Po vyšlápnutí kopce nám sebrali velké polní, což mě jen potěšilo.
Nesl jsem v ní náhradní uniformu, ešus, polní lopatku a další předepsané věci a pár vlastních drobností, bez kterých bych se jinak obešel. Cílem bylo simulovat podmínky, kdy se musíte o sebe postarat bez vybavení.
Naše vnitřní rozvědka nicméně zafungovala. Hodně z nás totiž zná bývalé absolventy základního výcviku, takže jsme tušili, že k odebrání výbavy dojde. Před výcvikem jsem si tedy kapsy narval jídlem (müsli tyčinky, sušené maso), extra tričkem a dalšími nezbytnostmi jako například rolí pytlů na odpadky.
Poté jsme dostali za úkol se zrychleně přesunout zase jinam. Museli jsme se povinně přebrodit, nicméně dostali jsme volno v tom, jaký zvolíme postup. Buď vás ostatní uvidí v celé vaší kráse, nebo budete mokří. Volil jsem první možnost, takže jsem se brodil jen s helmou a puškou nad hlavou, přičemž zbytek mých věcí jsem přenesl v odpadkových pytlích nebo s pomocí druhů ve zbrani na nosítkách.
K večeři jsme poté vyfasovali syrové kuře, které jsme si na ohni opekli, zhasli jsme oheň a zalehli do přístřešků, které jsme si předtím zbudovali. Věděli jsme však, že tím to nekončí.
Před půlnocí jsme se vydali na noční pochod na určené místo najít naše batohy. Šli jsme lesem za dodržování světelné kázně (tedy potmě). Batohy jsme našli a vytáhli je do kopce a opět ulehli ke krátkému spánku.
Ráno nás čekala bojová hra. Přesouvali jsme se po družstvech ke stanovištím instruktorů vždy od sebe vzdálených několik kilometrů, kde jsme plnili úkoly s pomocí dovedností, které jsme se naučili, např. rozebrat pušku poslepu nebo ošetřit raněného.
Poslední úkol byl opět překonávání oblíbeného jezírka po lanech, na malém můstku a nakonec k naší nelibosti opět broděním, čímž jsme komplexák slavnostně završili a odpochodovali mokří zpět na základnu. Drobnosti pomohou.
Výše jsem zmínil některé věci, které vám armáda neposkytne. Doporučuji investovat do výbavy, která sice není povinná, ale život výrazně ulehčí. Zde vybírám nejdůležitější věci, které vám ve Vyškově přijdou vhod:
- Hodinky, ideálně se stopkami. Shodli jsme se s kolegou na tom, že jsou jednoznačně nejpotřebnější věcí, co si do Vyškova vzít. Velitelé vám řeknou „Buďte tu 6:25“ nebo „Máte 5 minut.“ V armádě se hraje na dochvilnost, i když se pak hodinu někde čeká.
- Pytle na odpadky. „Vojíne, proč máte okolo krku ten igelitový pytel?“ tázal se mě kapitán v úterý ráno na komplexním výcviku. „Pane kapitáne, jde o termoregulační opatření!“ odpověděl jsem pohotově. Ráno byla zima a nachladit se je to poslední, co potřebujete.
- Nicméně pytle se hodí i na jiné věci než na improvizovanou extra vrstvu oblečení. Třeba při brodění do nich dáte věci, které chcete udržet v suchu. Když jsme v úterý odpoledne dorazili na základnu, převlékl jsem se do suchého. Suché ponožky jsem z obou stran zasypal zásypem na nohy, nohy strčil do pytlů na odpadky a ty pak do mokrých vojenských bot.
- Možná se vám nohy trochu paří, ale pořád je tímto opatřením udržíte relativně v suchu. Rozdával jsem i ostatním, takže z celé role pytlů mi po komplexním výcviku nezbyl jediný.
- S tím souvisí péče o nohy. Ve Vietnamu vojákům radili, aby se o své nohy pečlivě starali. Na mokrých nohách se rychle tvoří puchýře. Nohy se mi začaly výrazněji opotřebovávat pouze po brodění, nicméně někteří trpí na puchýře a otlaky více. Proto se hodí mít při ruce zásyp a náplasti bez polštářku.
- „Camelbak“ (batůžek na vodu). Na pásku máte obvykle navěšená dvě pouzdra na zásobníky, pouzdro na kulometný pás (věčně prázdné, takže tam schováváte věci jako kapesní nůž apod.) a čutoru s 0,7 l vody. Nicméně pokud nemáte dostatečný obvod pasu, schová se čutora obvykle někam za bok, zasekne se pod batohem a špatně se po cestě vytahuje.
- Pít hadičkou za pochodu, navíc z třílitrové nádoby je pohodlnější. Stejně máte povinnost s sebou vždy nosit minimálně 3 litry vody, tedy dvě PET lahve.
- Doplňky stravy. Běžně raději svému tělu dopřeju delší čas na zotavení, než abych do něj pumpoval chemii. Stejně tak radši sním čerstvou okurku, než se dopovat vitamíny. Nicméně tady tento luxus nedostanete. Vaše tělo se musí zotavit rychle a imunita trpí nedostatkem spánku, výkyvy počasí (převléct se jen tak nemůžete) a stravou sice kalorickou, avšak chudou na vitamíny.
- Mnozí spolubojovníci se už potýkali s teplotou a příznaky nachlazení. Já jsem cítil zejména klouby, jelikož pořád někde postáváte a vaše tělo celý den nese o mnoho kil víc než je zvyklé. Proto se vyplatí pořídit vitamíny a nějaké ty chemie pro kulturisty.
Možná využijete i další věci (celta, kobercová páska, mirelon na popruhy na batoh apod.). Někdo si dokupoval zásoby jídla. Bez krému a kartáčů na boty se rovněž neobejdete.
Já jsem si koupil třeba i hřejivé polštářky s chemickým teplem. V noci na komplexáku jsem slyšel vedle ležícího kolegu, jak mu cvakaly zuby. Posmrkávaje se mi ráno svěřil, že se nemohl dočkat budíčku. Jeden hřejivý polštářek mi ve spacáku udržel krásné teplo, že se mi ráno skoro nechtělo ven. Ochota dokoupit si některé věci vám pobyt ve Vyškově rozhodně ulehčí.
30.8.2016 │ zpravy.iDNES.cz │ str. 0 │ Zprávy/NATO
natoaktual.cz