I z uniformy pilota boeingu dobrovolně do maskáčů

Více než třicítka záložníků a dobrovolníků převzala v pátek 28. května Pamětní listy připomínající úspěšné absolvování kurzu základní přípravy.

Někteří z nich si navíc odvezli Diplomy ze závěrečné soutěže komplexního výcviku. Vítězové jsou však všichni. Zvládli projít celým kurzem až do konce a za to jim patří velký obdiv. Kurz totiž stále probíhá za náročných mimořádných opatření, spojených s covid-19.

Spolubojovníci z 2. výcvikové skupiny si ho mezi sebou zvolili jako velitele. Velitele skupiny, která byla velmi různorodá. Ať již věkovým složením v rozmezí od dvaceti do čtyřiceti let, tak i vzděláním a pracovním zařazením. Architekt, právník, šéf úspěšné stavební firmy, kuchař, projektový manažer, IT specialista, či studenti vysokých škol různého zaměření a další se lišili také fyzickými vlastnostmi. Sám patřil mezi nejstarší. Vojín Jan Hladký, pilot boeingu u ČSA, který toužil už od 18 let po životě v armádě a svůj sen si nakonec splnil až ve 40 letech. Paradoxně tomu napomohla situace s covid-19, kdy si konečně našel čas a mohl si alespoň vyzkoušet základní vojenský výcvik jako příslušník aktivní zálohy.

Jak jej ze své pozice vnímal?

„Je to hlavně o týmu a mým úkolem tak bylo jej v první řadě stmelit,“ vysvětluje vojín Jan Hladký, který se funkce zhostil s nepředstíraným potěšením, že mu byla dána taková důvěra a vlastně i velká výzva. „Bylo nás 16 a z toho 3 ženy. A těm tedy patří obzvlášť můj velký respekt a obdiv. Museli zvládnout vše, co my, tady se nedělají žádné rozdíly a nikdy neváhaly se ještě přihlásit i na pomoc ostatním, když ji někdo potřeboval. Byly třeba mezi prvními, ochotné samy odnést zraněného kolegu při komplexním výcviku na nosítkách,“ vysvětluje vojín Hladký.

„Vstup civilisty do vojenského režimu je náročný po všech stránkách, ale dokázali jsme se v tom podporovat všichni navzájem, rozhodnuti to nevzdat. Když máte kolem sebe lidi s vysokou motivací, baví je to a táhnou navíc za jeden provaz, pak věřte, že jste opravdu silný tým. Bylo mi skutečně ctí být jeho součástí. Nikdy nezapomenu, když jsme se vraceli ze závěrečného dvoudenního výcviku, kde nás doprovázel i déšť a na jaro celkem zima, unavení, špinaví, a přesto ze všech nás čišela obrovská hrdost, že jsme to dokázali a něco tak náročného splnili…“

Tedy ani taková různorodost ve skupině neznamená, že by neměla teamového ducha. A ten byl možná pro někoho až neskutečný. „Například nikdo nechtěl být nesen na nosítkách, aby nebyl přítěží pro jednotku, museli jsme je doslova nutit si na ně po zranění lehnout. Nebo jsme se bez váhání všichni v noci uprostřed komplexního výcviku otočili, abychom se vrátili pro zapomenutý materiál jednoho z nás,“ vzpomíná na uplynulé týdny vojín Hladký a dodává: Heslo „jako jeden“ tady bylo opravdu aplikováno.

V pátek se všichni rozjeli zpět do svých domovů po celé republice a věnují se dále svému civilnímu životu. Neviděli se však rozhodně naposledy. „Stali se z nás přátelé a už plánujeme společný sraz s pochoďákem, který všichni potvrdili,“ vysvětluje Jan Hladký. I to svědčí o duchu, který si skupina během výcviku vybudovala. „Velké díky patří také naším instruktorům, kteří se nám snažili předat co nejvíce,“ dodává na úplný závěr.

Zážitek z vojenského prostředí byl pro Jana natolik silný, že se netají možností spojit svůj život pilota s tím profi vojenským u 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. Kurz základní přípravy již splněný má. Ten je totiž od letošního roku obsahově stejný jak pro rekruty AČR, tak i záložníky a dobrovolníky.

Text a foto: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA