14. prosinec: Balení a odjezd domů. Záložníci mají základní výcvik za sebou

Mokrý sníh přecházející v déšť, mlha, teplota kolem nuly. V těchto podmínkách opouštěli kasárna v pátek k absolvování závěrečného dvoudenního komplexního polního výcviku s prvky přežití v zimě i v noci. I tu totiž strávili z pátku na sobotu ve vojenském výcvikovém prostoru. A dnes je opouští natrvalo.

Dým, oheň a všudypřítomný černý kouř, valící se cvičištěm. Ohňová dráha připomínající peklo. Vstoupit v masce do neznáma a projít řadu překážek s parťákama. Tak to byla například jedna z výzev v rámci tohoto výcviku, kterou záložníci museli pokořit. A naši instruktoři v rolích „pekelníků“ je rozhodně nešetřili…

Během soboty a plnění dalších úkolů, spojených s činností vojáka na bojišti, se vraceli postupně zpět do kasáren. V tuto chvíli mohli být na sebe právem hrdi. Dokázali to. A jejich pocity? „Nečekal jsem, že to dám až do konce, teď už můžu říct, že jsem hrdý voják v AZ,“ vystihují slova jednoho z 53 úspěšných vojínů. „Byl to mazec, ale bylo to super. Ten pocit radosti z toho, že to člověk dal, je k nezaplacení,“ doplňují atmosféru pak slova také  jedné z 13 úspěšných vojínek.

Následovala ještě stříbrná neděle. Pro 66 záložníků však měla cenu zlata. Byla totiž poslední v kurzu základní přípravy. Poslední den nepřetržitého výcviku, poslední noc v kasárnách. To nejhorší měli za sebou. Společný cíl, společný boj, společně to zvládli. A zatímco my jsme zapalovali třetí svíci na adventním věnci, která je ve znamení radosti a přátelství, právě oni si možná mnohem více uvědomovali, po tom všem, co jako vojáci zažili, jaká je v obou slovech obrovská síla…

Tam, kde jsou přátelé, tam je i pomoc. A bez té to v tom našem poslání nejde. To bylo zřejmé i z množství podpory nejbližších a gratulací, určených záložníkům, které zaplavily sociální sítě. „Jsem ráda, že jsi to přežil bez újmy. Smekám před Tebou. Jsi pro mě jedinečný člověk. Jsem na Tebe hrdá. Děkuji, že Tě máme v AZ,“ či „Všem moc gratuluji k dokončení výcviku!!! Všem patří obrovský obdiv, respekt a o to víc, že jste tam byli všichni dobrovolně. Doufám, že je na Vás doma Vaše rodina stejně pyšná jako já na svého syna.“ K tomu již netřeba dalších slov. Jen vyjádření i našeho respektu a blahopřání s poděkováním také Vám všem, kteří jste je podporovali i na dálku.

Text a foto: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA